Komentář, na který odpovídáte
leňule: Moc hezky se to Týnko čte.
Když jsem byla v Tvých letech, vůbec jsem takhle neuvažovala.
Má první výplata činila 8tisíc a byla jsem za ni šťastná, dnes beru o deset víc a jsem nešťastná jak mi to nestačí.
První výplatu mi naši nechali, ať si s ní udělám co chci. Tak jsem každému koupila něco hezkého pro radost a škudlila. Jenže, kde jsou ty naškudlené penízky?
Měla jsem přítele, od té doby jich bylo víc, ale ne mnoho, a to hold něco stojí, takže i když se snažím šetřit, tak to moc nejde.
Závidím Ti, především věk, jsi na začátku, všechno můžeš ještě ovlivnit, mě bude za chvíli 30, a spíš se mě všichni ptají, kdy konečně budou babička, prababička, tetička, strýček a podobně..
Dneska bych to udělala jinak, především je důležité myslet sama na sebe, já jsem ta povaha, kde já sama jsem na posledním místě, buď se s tím člověk narodí, nebo jsem tak hloupá.
Vždy jsem chtěla každému udělat radost, něco jsem mu koupila, upekla.. ale ne vždy se mi to dostalo zpět, tyto věci jsem dělala i přesto, že jsem věděla, že sebe zanedbávám, dnes když se na to dívám zpět, bych takovou blbost už neudělala, ale to je tím, že i když rodiče radí, my děti jim to buď nevěříme nebo to nechceme slyšet. Kdyby to na světě fungovalo, že bychom se narodili jako důchodci a umírali jako miminka, možná by to bylo lepší.
Drž se! a škudli si penízky, nejlepší je třeba nějaký bankovní účet, kam Ti nikdo nepůjde a na spořícím účtu stát přispívá sice minimum, ale přispívá, za deset let budeš mít celkem hezké penízky a budeš šťastná, že jsis je naškudlila.