Vidím to každý den, když ne v práci, tak venku mezi lidmi, v nákupních centrech, u lékařů... Prostě všude. Mluvím o bezcitných lidech, kteří jsou svou pyšností a kamenným srdcem nejednomu člověku trnem v oku. Je to denně v televizi, vraždy, týrání dětí, únosy. A i když si o těchto lidech řekneme "zrůdy",
A je to tady... Přišla práce, první výplata po dlouhé době a s nimi i zjištění, že jsem velká holka. Mám příjem, auto, v hlavě naprosto srovnané myšlenky, otázka ale nezní co všechno mám, nýbrž jestli bych dokázala postavit se všemu sama a čelem? Co kdyby mě osud postavil do prázdné místnosti se slovy teď se
Vidíme je každý den, jsou to kolemjdoucí, kterých si sotva všimneme, řidiči hromadné dopravy, díky kterým se dostáváme do práce, nebo i naši kolegové... Mluvím o lidech, kteří mají své představy o skvělé práci, ale musí dělat něco, co je nenaplňuje jen proto, aby přežili. Napadlo by vás, že ten pán, co vám prodal
A je to tu... Den, kterého jsem se děsila od začátku rozpadu našeho vztahu, ta chvíle, kdy se dozvíte, že vaše minulá největší láska nejspíš našla jinou... Ale nejspíš bych měla začít od začátku...
V únoru to byl přesně rok, co mě opustil
Nejsem na sebe zrovna moc pyšná. Ráda bych se ospravedlnila tím, že to byla náhoda, ale bohužel. Jak to začalo...? Byly dvě hodiny ráno a já nemohla za žádnou cenu usnout. Můj přítel pochrupoval vedle mě a v celém domě bylo ticho jako v hrobě. A já se chtěla podívat, kolik je hodin, vzala jsem ze stolku mobil a nedošlo mi,
Vždycky jsem si myslela, že svoji rodinu dobře znám. Ale když jsem nedávno přišla na návštěvu k mojí tetě, která je doma na mateřské dovolené a tak je to snad poprvé, co jsme se viděly na déle jak hodinu, nějak jsme se dostaly až k tomu, že moje prababička není až taková, jak ji celý svůj život znám. Bavily jsme se o tom, co
Konec léta, první barevné listí, teplé kabáty místo triček... znamení, že léto je u konce a já mám najednou dojem, že to nezvládnu. Tedy zimu mám ráda, miluji tu atmosféru doma v teple, zatímco venku mrzne nebo padá sníh, ale jelikož jsem si moje prnví auto pořídila v květnu, bude to moje prní zima. A protože má moje autíčko
Ví, jak dlouho jsme zvyklí spát, kolik času věnujeme dívání se na televizi, čtení časopisů, cvičení, posezení s přáteli, práci. Nejlépe zná, jaké je naše oblíbené jídlo, kolik ho asi sníme a jestli zbyde... Už vám to něco říká? Ví, kam chodíme na procházku nejraději a kdy je čas oběda.
Hodně dlouho jsem dumala a dumala nad tím, co znamená pojem "první láska". Protože ačkoli má člověk za život několik lásek, jen jedna je ta první, ta jediná a ta, co nejvíc zabolí, když nevyjde. A bohužel málokdo může říct, že mu jeho první velká láska vydržela do konce života. A to je velká škoda. Jako příklad vezmu
Jistě nejsem sama, koho napadlo, co se po letech stane s našimi přáteli, vztahy a kontakty... K tomuto zamyšlení mi dala podnět moje mamka, když mi nedávno vyprávěla o tom, jak si s kamarádkami jde po pěti letech sednout na víno, večeři a rozmanitý rozhovor. Kdysi spolu dělaly všechny v nějaké firmě, na výrobu hraček, potom