Kikcabublina | Co se stane po letech...

Jistě nejsem sama, koho napadlo, co se po letech stane s našimi přáteli, vztahy a kontakty... K tomuto zamyšlení mi dala podnět moje mamka, když mi nedávno vyprávěla o tom, jak si s kamarádkami jde po pěti letech sednout na víno, večeři a rozmanitý rozhovor. Kdysi spolu dělaly všechny v nějaké firmě, na výrobu hraček, potom se přesunuly na ČD a nakonec se rozešly. Do té doby spolu neustále chodily na nákupy, na posezení u některé z nich, probíraly spolu nejdříve svoje známosti, poté přítele, manžele, děti a většinou i rozvody, potom vnoučata a nakonec seriály v televizi, jak to tak končívá. A když si mi najednou mamka posteskla, že jí to moc schází, zamyslela jsem se, co se asi stane se mnou.

Je to zvláštní, nad tím přemýšlet už teď, když mi není ještě ani dvacet, ale už od základní školy jsem zjistila, že když lidé nechtějí, prostě se rozejdou a z dvaceti známých spolužáků se s vámi po třech letech baví jen pět z nich. A ze střední jsem tři měsíce a už teď se ze sedmnácti lidí vídám jen se dvěma. S kamarádkami si říkáme, jak spolu budeme vždy probírat důležité věci, chodit nakupovat, po letech si měnit recepty a vždy se například s kočárkem jít projít a povídat si o tom, co je nového. A také jsme nesčetněkrát uvažovaly o tom, jak spolu budeme v domově důchodců luštit křížovky a dívat se na hrozné seriály v televizi. 

Ano, to je sice náš plán, ale vyjde to? Budeme se neustále vídat i přesto, že se jednou postupně vdáme, nebo si najdeme jinde byt, dům, jinou školu, potom práci a nakonec se vydáme do zahraničí? Splníme naše sliby, nebo nevědomky postupně ztratíme jedna druhou, nahradíme je jinými známými a jiným životem?

Je to pro mě naprosto zvláštní, že bych se měla s kamarádkou, kterou znám prakticky od narození (jen co jsme se naučily mluvit a chodit...), najednou rozejít, postupně odcizit, vídat se místo jednou týdně jednou za rok... Jenže se bojím, že tak to bývá a jen málokdo má to štěstí a celý život má nejlepší přítelkyni, přítele. Protože když se změní všechno okolo, práce, bydlení a noví známí, v dospělosti se nejspíš pracuje na nových nejlepších kamarádkách, které jsou vám mnohem blíž, než ta vaše z dětství. Proto se pokusím, abychom s kámoškou nikdy neztratily kontakt a doufám, že to vyjde. 

Co myslíte vy? Plánujete se pořád stýkat a udržet přátelství, nebo už víte, že jednou bude všechno jinak?