Kikcabublina | Adopce...?

Vždycky jsem si myslela, že svoji rodinu dobře znám. Ale když jsem nedávno přišla na návštěvu k mojí tetě, která je doma na mateřské dovolené a tak je to snad poprvé, co jsme se viděly na déle jak hodinu, nějak jsme se dostaly až k tomu, že moje prababička není až taková, jak ji celý svůj život znám. Bavily jsme se o tom, co je nového, teta se vyptávala na mého přítele a do toho nám zlobila její malá holčička. A nějak jsme se dostaly k tomu, že moje prababička dala svoji dceru, mojí babičku, k adopci. 

Docela mě to vzalo, protože ji celou dobu znám a beru jako tu nejhodnější a nejobětavější prababičku na světě. Tak jsem valila oči, jak mi teta vyprávěla, že její mamkunnechtěli a tak jí dali někam do vedlejší vesnice. Byly jí tři roky, ale prý si to pamatuje, jako by to bylo včera. Stála tam a dívala se na cizí lidi. Vydržela tam měsíc, ale neustále plakala, aniž by na ni byli zlí, naopak, byli prý moc hodní lidé. A jednou v noci ji už museli přivést zpátky domů, protože nebyla k utišení. Ale prababička jí nechtěla zpátky, protože měla už jednu dceru a tu měla raději. Proto si její tchyně a tchán vzali babičku k sobě a řekli, že když jí vlastní matka nechce, vychovají ji sami. Nakonec si ji vzala zpět, ale nikdy to nebylo takové. Prý nadržovala své starčí dceři a poté ještě jednomu synovi. A teď? Babička si svoji matku vzala k sobě domů, protože je už stará a nemůže se o sebe starat sama. I přesto, co jí udělala...

Je to sice už 60 let, ale donutilo mě to zamyslet se, proč vlastně lidé svoje děti nechtějí. Jistě, někdy je k tomuto řešení vede velmi špatná finanční situace, nebo že matka zůstane sama, ale co když se někdo prostě rozhodne, že dítě sice donosí, ale nechce ho? Z jedné strany to je správné pro ty, kdo děti mít nemohou a tak čekají, až někdo dá miminko k adopci. Ale není to kruté, sebrat dítěti vlastní matku? Možná, že ta adoptivní se o něj postará nakonec lépe, ale přeci jen to není jeho vlastní krev. Nemyslím si, že ta matka, která dobrovolně nechá svoje dítě jít k jiným rodičům na to někdy zapomene. Myslí na to nejspíš po celý svůj život, a když nastane ten okamžik, že by si dítě vzala zpátky, zamyslí se nad tím, že by ho vlastně sebrala jeho dosavadní rodině, kterou dítě zná po celou dobu. A potom to podle mého názoru musí být velmi těžké rozhodování, nechat svoje dítě jinde i přesto, že už by si ho mohla vzít, ale neodtrhnout ho od dosavadního života. Jak by asi takové dítě zareagovalo? Pochopilo by, že ho matka musela dát jiné rodině, nebo by ji odsuzovalo? Jak bych se zachovala já?...