Nejsem na sebe zrovna moc pyšná. Ráda bych se ospravedlnila tím, že to byla náhoda, ale bohužel. Jak to začalo...? Byly dvě hodiny ráno a já nemohla za žádnou cenu usnout. Můj přítel pochrupoval vedle mě a v celém domě bylo ticho jako v hrobě. A já se chtěla podívat, kolik je hodin, vzala jsem ze stolku mobil a nedošlo mi,

Vždycky jsem si myslela, že svoji rodinu dobře znám. Ale když jsem nedávno přišla na návštěvu k mojí tetě, která je doma na mateřské dovolené a tak je to snad poprvé, co jsme se viděly na déle jak hodinu, nějak jsme se dostaly až k tomu, že moje prababička není až taková, jak ji celý svůj život znám. Bavily jsme se o tom, co

Konec léta, první barevné listí, teplé kabáty místo triček... znamení, že léto je u konce a já mám najednou dojem, že to nezvládnu. Tedy zimu mám ráda, miluji tu atmosféru doma v teple, zatímco venku mrzne nebo padá sníh, ale jelikož jsem si moje prnví auto pořídila v květnu, bude to moje prní zima. A protože má moje autíčko

Ví, jak dlouho jsme zvyklí spát, kolik času věnujeme dívání se na televizi, čtení časopisů, cvičení, posezení s přáteli, práci. Nejlépe zná, jaké je naše oblíbené jídlo, kolik ho asi sníme a jestli zbyde... Už vám to něco říká? Ví, kam chodíme na procházku nejraději a kdy je čas oběda.

Hodně dlouho jsem dumala a dumala nad tím, co znamená pojem "první láska". Protože ačkoli má člověk za život několik lásek, jen jedna je ta první, ta jediná a ta, co nejvíc zabolí, když nevyjde. A bohužel málokdo může říct, že mu jeho první velká láska vydržela do konce života. A to je velká škoda. Jako příklad vezmu

Jistě nejsem sama, koho napadlo, co se po letech stane s našimi přáteli, vztahy a kontakty... K tomuto zamyšlení mi dala podnět moje mamka, když mi nedávno vyprávěla o tom, jak si s kamarádkami jde po pěti letech sednout na víno, večeři a rozmanitý rozhovor. Kdysi spolu dělaly všechny v nějaké firmě, na výrobu hraček, potom

Dost nedávno se mi moje přítelkyně svěřila, že aniž by kdokoli z nás tušil, že její naprosto skvělý vztah s jejím  o deset let starším přítelem, má dost velké mouchy a já jsem jediná, komu to může říct. Možná proto, aby nikdo netušil, že to, na čem tak dlouho pracovala, jde takzvaně "do kopru" a já jsem jediná, kdo nesoudí ostatní podle toho, co slyší. Vzala si kapesníček pod stolkem a začala mi vyprávět, jak to už dlouho skřípe. Začala tím, že nikdy neměli hádku, co by stála za to, obvykle si jen vyměnili názory a nechali to plavat, prostě to podle mého názoru zametli pod koberec. A jak to tak nejspíš bývá, čím více se pod tím kobercem hromadí problémů, tím více se potom vyjeví a ta slova, co si mezi sebou řeknou hodně zabolí. Měli skvělý vztah, po mnoha nevydařených vztazích minulých nám chtěla dokázat, že to nikdy není ztracené. My jí to věřili. Tudíž když vyprávěla o tom, jak si dali pauzu, po více jak dvou letech jen tak ze dne na den, já jí chtěla zarazit a říct jí "to už ani nemusíš dokončovat". Neudělala jsem to. Když už se kolem koše válela hromada posmrkaných kapesníčků, já dumala nad tím, proč dospělý muž jen tak navrhne pauzu a vymluví se na nedostatek času a kupu problémů, poté všichni vidí fotky na sociální síti, jak si užívá s kamarády a o mojí kamarádku nejeví zájem. Jak jen tak může zahodit dva a půl roku skvělého vztahu.

Možná, že odpověď mi tančí přímo před očima... Nudil se snad? Občasná potyčka a výměna názorů má být a jak jsem kamarádce i řekla, když se to jen přejde mlčením, hromadí se to a jednou to praskne. Takže se dozvěděla nepěkné věci o tom, že i přestože se o něj starala, nebylo to asi dost. Ten, komu věřila a s kým to vycházelo, ji zradil, odešel a jen tak na ni zapoměl. Ale ne, řekla jsem jí já, on jen tak nezapomene. Je to pravda? Jsou muži jen tak naoko drsní a potom večer přemýšlí a před spánkem si na nás vzpomenou? Těžko říct. Ale moc doufám, že je to pravda a oni si uvědomí své chyby. Však i můj příběh je na předlouhé vyprávění.

Co jsem chtěla vůbec sdělit? Možná sama nevím, nejspíš jen to, že co je naoko krásné a dokonalé je někdy horší než to, co je obyčejné a zcela běžné. Proto jsem se zamyslela nad spoustou věcí a moc ráda bych se s ní podělila. A proč ne s lidmi, kteří to pochopí a uznají i ten nejobyčejnější text.